Interaktivní centrum poznání
aneb
poučná a hravá expozice v NTM

 

Prolog

Toto je pracovní text, v němž je formulována vize o přírodovědné a technologické expozici v NTM (v textu označované pracovním názvem "Interativní centrum poznání"- ICP) a pokračující postupně upřesňovanými představami o tom, jak tuto expozici skutečně realizovat. Zájem o takovou expozici projevili již četní pracovníci MFF UK, FzU AV ČR, PřF UK, ČVUT, VŠCHT a ve velmi konkrétní podobě také její potenciální hostitel - Národní technické muzeum V Praze.NTM nabízí pro ICP prostor v nově restaurovaných prostorách letenské budovy o rozloze cca 600 m2, které by měly být k použití na sklonku roku 2003. Pro expozici samotnou i již pro její přípravu je potřeba najít finanční zdroje, neboť zmíněné instituce nemají prostředků ani zdaleka nazbyt, tj. nemají prostředky na realizaci projektu, který jinak podporují. Cestou je proto snaha o získání grantové podpory; prvním takovým činem je žádost o grant z Programu na podporu výzkumu a vývoje MŠMT, speciálně programu LP "Zpřístupňování výsledků výzkumu a vývoje české veřejnosti". Grantové podmínky často anticipují jisté aktivity a jim přizpůsobují podmínky zadání. Tak se snadno stane, že komplexní projekt jako ICP se do podmínek "nevejde". Proto do zmíněné grantové žádosti předkládáme jen omezenou, ale dobře definovanou část ICP - expozici "Co je věda a co přináší" věnovanou nenásilné a hravé cestě k představě, co je věda, kde a za jakých podmínek pracují čeští vědci, jaké výsledky mají a k čemu je to dobré. Části expozice zaměřené zvláště na moderní technologie kolem nás mají větší šanci na získání sponzorů z komerční sféry. O to se budeme v nejbližší budoucnosti snažit.

Obsah

V úvodu se pokoušíme vyslovit argumenty, proč by vůbec taková expozice měla vzniknout, a speciálně proč zrovna v NTM. Apriori není jasné, jak by měla expozice vypadat, i když existují četné příklady ve světě. Pokusíme se proto zformulovat vizi a konfrontovat ji s možnostmi a zkušenostmi odjinud. Začneme s prototypovým příkladem jednoho fragmentu expozice. Celá expozice by mohla být časově proměnnou sbírkou podobných tématicky velmi různorodých fragmentů, jejichž konkrétní návrhy jsou uvedeny níže, může být však také např. komplexní odpovědí (byť částečnou) na otázku, co je věda, jak naznačuje druhý příklad. Třetí příklad ilustruje, že atraktivní sporty, věda a technika k sobě mohou mít velmi blízko. Čtvrtý příklad ilustruje, že s elementární fyzikou lze vyjít i z muzea a poskytnout dětem možnost se trocu vyřádit. Pátý příklad naznačuje snadnost nalezení témat, která by měla být blízká velkým sponzorům. Několik dalších námětů naznačuje, že nás napadají i další témata na vystavování.

Pro přípravu expozice jsme se pokusili shrnout potřeby a doplnit je poznámkami k uvahám i k realizaci. Vedle financí je podstatným předpokladem vzniku expozice dostatečně schopný kolektiv tvůrců.

Úvod - Proč???

Pokud přijmeme alespoň některé argumenty z předcházejících řádků, existuje početná skupina potenciálních návštěvníků. Další argumenty pro expozici:

Existuje tedy skupina potenciálních tvůrců či podporovatelů ICP. A co následující argumenty?

Můžeme tedy vyslovit i další argumenty, které jsou ale patrně přijatelné jen pro někoho

Proč v NTM???

Zpět na obsah

První příklad možného pojetí expozice - "Co je uvnitř a jak to funguje?"

Skleněná kukaň s pohledem ze všech čtyř stran, na jejím stropě bodové reflektorky, jejichž světlem je ozářena běžná kopírka. Kopírka je pozotvíraná, otevřené všechny servisní přístupy, povytažené komponenty, ale je poznat, co kam patří. Od jednotlivých částí a funkčních celků jsou natahané jasně barevné šňůrky k cedulím, které stručně vysvětlují funkci součástí, cedule jsou umístěny uvnitř kukaně tak, aby je bylo možné dobře číst a přitom nebránily pohledu na kopírku. Kousek vedle je plakát s historickým popisem vývoje kopírek a jiný plakát, který jasně popisuje funkci (nabitý válec, světlo, toner, papír, zažehlení). Další plakát vysvětluje funkci laserové tiskárny v analogii s kopírkou. Tyto plakáty a několik pohledů na kopírku s komentářovými cedulemi jsou k mání v podobě skládačky A4, kterou sponzoruje firma vyrábějící/prodávající kopírky, která současně kopírku do expozice zapůjčila a která si touto expozicí nezakrytě dělá reklamu. Plakátky jsou současně vystavené na www. Vedle je také stánek s několika elektrostatickými pokusy, například a mimo jiné plastová židle, která po tření liščím ohonem nebo vrtěním zadkem přitahuje polystyrénovou drť nebo kolečka z kancelářské děrovačky. Pokusy mohou zahrnovat i žehlení toneru žehličkou, aby bylo vyzkoušení technologie důsledné. Stánek obhospodařuje student (SŠ, VŠ), který je vyškolen, prozkoušen a placen. Takovýchto studentů je připraven dostatečný počet, aby ve směnách dokázali obhospodařit celou otevírací dobu muzea. Kukaň s kopírkou je uzavřená a nepotřebuje zvláštní dohled. V předem ohlášených termínech je u expozice k mání zástupce firmy, poskytuje detailnější informace o technologii a typech kopírek, které firma může dodat. Vedle firemního stánku je přístupný počítač s webovým prohlížečem a prezentací firmy a případně dalších firem dodávajících srovnatelné výrobky. Má-li muzeum v depozitářích historické exponáty vážící se k tématu, jsou v uzavřených vitrínách poblíž. Jsou-li k mání filmy ukazující historii kopírování a množení, běží na obrazovce nebo projektoru.

Co tato expozice přináší?

Zpět na obsah.

Druhý příklad možného pojetí expozice - Co to je věda, speciálně přírodní vědy?

Má smysl prezentovat hluboké filosofické odpovědi? Triviální odpověď: profesionální poznávání nového. Expozice by mohla ilustrovat, v čem tkví ona profesionalita, i když hranice mezi "normálním" a "vědeckým" poznáváním je asi velmi neostrá. Typické rysy vědy by mohly být například::

Návštěvník by měl mít dost motivace v expozici pár hodin zůstat, hrát si, přemýšlet, měl by mít pocit, že viděl moc zajímavých věcí a leccos ho napadlo, že ještě leckterou zajímavou část expozice nestihl a že se má smysl vrátit. Sice asi nebude schopen odpovědět na školní otázku: "Definujte, co je věda!", ale měl by mít pocit, že již to, co viděl, ukazuje, že podporovat vědu má smysl.

Mezi panely, exponáty a experimenty zahlédne fotografie tváří současníků, kteří českou vědu tvoří, a pokud možno velmi srozumitelné ilustrace jejich práce a výsledků. V předem ohlášených termínech se dokonce někteří z nich v expozici ukáží, aby mimo jiné ilustrovali, že vypadají většinou vcelku normálně, že dokážou o své práci většinou velmi poutavě hovořit a že mají většinou velký zájem o mladé následovníky.

Konkrétní podobu expozice není prakticky možné dopředu naplánovat. Lze mít jasnou představu o jejím rozsahu, lze naplánovat potřebné prostředky, ale vytvoření vlastní expozice, ve které bude mít návštěvník při cestě mezi exponáty šanci vidět souvislosti, je svrchovaně tvůrčím činem, ke kterému jsou potřeba lidé, podmínky a prostředky.

První pilotní fáze expozice bude pravděpodobně silněji soustředěná na fyziku, neboť z fyzikálního prostředí přichází většina dosud aktivních tvůrců. Ilustrujme další stupeň v konkretizaci návrhů vědecké části expozice. U nástrojů a zraku můžeme například uvažovat o následujících atrakcích:

Stanu se menším a ještě menším.

Co takhle představit nástroje, kterými se člověk dívá na objekty, které jsou menší než naše rozměry? Začneme několika lupami, kterými se návštěvník může podívat na něco zajímavého malého, například na mikrofotografii stránky z Penthousu s vyvinutými spoluobčankami nebo na něco cudnějšího. Cesta by mohla pokračovat stánkem s běžnými i méně běžnými měřeními rozměrů (například měření průměru vlasu) a několika mikroskopy, jejichž pomocí by se návštěvník mohl podívat na nějaký hemživý biologický preparát a na plochu mikroprocesoru. Na optické mikroskopy by mohla navázat galerie fotografií z elektronového mikroskopu od struktury nějaké oceli k impozantním fotografiím drobných zvířátek, která s námi žijí. K tomu by byla opět optimální kukaň s elektronovým mikroskopem, aby měl návštěvník realistickou představu, jak vypadá zařízení, které dovoluje fotografie získat. Dalším exponátem by mohl být tunelovací mikroskop a opět obrázky získané jeho pomocí, ukazující jednotlivé atomy, k tomu ještě možná obrázky difrakce na krystalech. Dalším exponátem by mohla být návštěvníky ovladatelná replika Rutherfordova experimentu se skutečným alfa zářičem a detektorem, k tomu možná mísa reprezentující potenciál s koulením kuliček. Expozice by mohla končit cedulkami okomentovaným modelem nějakého vysokoenergetického experimentu, např. HERA nebo ATLAS, k nimž mají naše pracoviště blízko. Všechny exponáty by byly samozřejmě doprovázeny podrobným komentářem na plakátech kolem. Pak by měl divák snad šanci pochopit, že například publikace o změření strukturních funkcí protonu, k níž přispěli a na níž jsou podepsáni pracovníci řešitelského kolektivu, znamená, že o trochu lépe vidíme "dovnitř protonu", kam se jinak se žádnou lupou ani mikroskopem nedostaneme. Domníváme se, že teprve tehdy začíná mít prezentace vědeckých výsledků smysl.

V tomto příkladu není důraz na technologiích, ale návštěvník by měl mít příležitost být ohromen a fascinován ostře zobrazenou hlavou roztoče (kterou by bez pomoci elektronového svazku takhle nikdy neuviděl) nebo obrázkem shluku atomů na krystalové rovině zobrazených díky čistě kvantovému jevu tunelování. Exponáty v tomto případě neposkytnou firmy, ale vědecká pracoviště.

Co tato expozice přináší?

Pohled do profesionálního světa fyziky, ve kterém je možné vidět i věci jinde nemožné. Cílem expozice je ukázat divákovi opět věci které běžně nevídá, fascinovat ho, pokud se divák fascinovat nechá, a současně mu jasně říci, kde a kdo se některými těmi fascinujícími věcmi zabývá.

Zpět na obsah

Třetí příklad expozice - Paragliding aneb létání pod kusem hadru

Na stropě skleněné kukaně je naaranžováno zmuchlané křídlo, na zkrácených šňůrách visí sedačka obsazená figurínou z oděvního obchodu, nemusí vadit i absurdní reklama typu že na padáku se nejlépe lítá v oblecích od Marks & Spencer. Vysvětlivky ukazují na součásti křídla, sedačky, přístroje, zavěšení. Vedle kukaně běží video ukazující start, řízení křídla, přistání. Další součástí expozice je samostatně zavěšená sedačka, do které si návštěvníci mohou sednout a pohoupat se, pod nohama by jim mohl běžet film z letu nad nějakým známějším terénem, například z Medvědína nebo Plání do Špindlu. Vedle této expozice je stánek s pokusy na aerodynamiku, například foukání mezi listy, míček v proudu vzduchu, snížení tlaku v proudící tekutině. Hrací atrakcí je také ventilátor a malý řiditelný drak v jeho proudu, řídící šňůry vedou před kladky k tomu, kdo si hraje. U ventilátoru také deska z polystyrénu a polystyrénové křídlo z modelářského obchodu na to, aby každý mohl pocítit vlastní rukou, co je vztlak, odpor, úhel náběhu. Na stěnách okolo plakáty s historii - padáky, rogala, ...- a seriózním vysvětlením různých aspektů paraglidingu. Součástí této expozice může být chemický stánek věnovaný materiálům, které se v konstrukci křídel používají, a studiu jejich vlastností, například pevnosti a odolnosti proti vysoké teplotě (dyneema × kevlar). Expozice je doplněna křídlem "v letu" v hlavní hale.

Taková expozice je nemyslitelná bez podpory a účasti firmy poskytující křídla a služby pro paragliding. I zde se firma nijak neskrývá a dělá si reklamu. V ohlášených termínech jsou k mání zástupci firmy a/nebo výkonní paraglideři. Toto téma může být doprovázeno dalšími akcemi, např. na téma "klasického letectví", mohou být kontaktování letečtí odborníci, modeláři atd. Zmíněný ventilátor na hraní může být také snad zapůjčen od firmy, která si tím udělá reklamu. Při opakování na škále 1-2 let může zůstat, resp. být nepatrně obměněna, pokusná část a křídlo nahrazeno například ultralightem (ten by se ovšem nevešel do kukaně a vyžadoval lepší ostrahu).

Co tato expozice přináší?

I tento příklad expozice poskytuje poznání, které není jednoduše každému dostupné a které si dovolujeme označit za atraktivní.

Zpět na obsah

Čtvrtý příklad expozice - Aréna siláků

je zamýšlen jako venkovní expozice v "zahrádce" vpravo před NTM. Vybetonovaný kruh o průměru asi 3 - 4 m, na obvodu ve vrcholech pravidelného pětiúhelníka masivní nerezové sloupky vysoké asi 50 cm, na vrcholu sloupku očko s průměrem 2 cm, na boku sloupku další dvě oka obrácená do kruhu. Uprostřed kruhu stojí betonový válec zhruba 50 cm v průměru, který je tak těžký, že jedna silná osoba ho jen-tak-tak utáhne po betonovém podkladu kruhu (možná s ocelovým dnem). Na obvodu válce je pravidelně rozmístěných pět ok. Do prvního oka válce je uvázáno horolezecké lano, vede ke sloupku, je provlečeno horním okem na sloupku, přesahuje asi 4 m a je zakončeno uzlem. Lano je volně uloženo v koši u sloupku. Opravdový silák tak tímto lanem dokáže přitáhnout betonové závaží k sobě. Podobně další lana vedou od dalších sloupků k centrálnímu válci, tentokráte však už s různým počtem kladek. Označíme-li sloupky 1 až 5 ve směru hodinových ručiček, je například jednoduché lano na pozici 1, volná kladka na pozici 3, kladkostroj se dvěmi kladkami na pozici 5, se třemi na pozici 2 a konečně kladkostroj se čtyřmi kladkami na pozici 4. U arény je informační tabule s jednoduchým vysvětlením funkce kladkostroje, ale současně upozorněním na roli tření. Tak si lze obejitím kruhu vyzkoušet, jak kladkostroj pracuje, a to bez nebezpečí pádu zdvihaného tělesa, popálení rukou atd. Současně se lze přetahovat (křehká poučená paní učitelka skočí ke kladkostroji s maximálním počtem kladek a přetáhne tupého silného žáka, který před sebou vidí lano nekomplikovaně vedoucí k válci, který chce táhnout) a jinak skotačit. Solidnost provedení všech částí by měla garantovat minimální potřebnou údržbu, váha centrálního válce brání nežádoucí manipulaci s ním, hrubému vandalství musí bránit dozor.

Co tato expozice přináší?

Kladkostroj asi stěží můžeme označit za něco převratného. Přesto si myslíme, že takováto neokázalá expozice může přinést daleko hlubší pochopení, než si zpravidla žáci ze standardních hodin fyziky odnášejí, současně připouští hodně neformální chování.

Zpět na obsah

Pátý příklad expozice - Konkurence ČEZ

je zamýšlen opět jako venkovní expozice v "zahrádce" vpravo před NTM. Jádrem expozice je přečerpávací elektrárna. Horní nádrž je ve výše zhruba dvou metrů, je to malý bazének zaintegrovaný do "hradu" vybudovaného ze solidních komponent pro dětská hřiště. Spodní nádrží je stejný bazének na zemi. Voda se nahoru dostává buď ruční pumpou, nebo prostým vynesením v kbelících, čerpadlem poháněným solární baterií, čerpadlem poháněným větrem a třeba ještě archimedovým šroubem i jakoukoli další obskurní cestou. Voda z horní nádrže pohání turbínu spojenou s generátorem (nejraději dynamko z kola). Vyrobená elektřina napájí walkman se zesilovačem nebo rádio, hlasitost je nastavena na velmi slyšitelnou, ale pro okolí přijatelnou úroveň. Proud vody na turbínu se spouští záchodovým splachovadlem (a záchrannou brzdou vypůjčenou od ČD se zastavuje). Efektivita systému by měla být nastavena tak, aby se běháním s kbelíky dalo hrací zařízení spojitě napájet. Turbín by bylo nejlépe mít několik, alespoň jednu velmi odolnou a nepřístupnou divácké manipulaci, několik dalších třeba velmi amatérských. Na webových stránkách muzea může být nabídka aby si návštěvník přinesl svou turbínu resp. vodní kolo, k dispozici bude jednoduché připojení. Na tabulích okolo jsou popisy zařízení (čerpadel, turbíny), popisy vodních děl a elektráren v ČR případně ve světě, komentáře k účinnosti jednotlivých přeměn energie... I když je expozice označena jako konkurence ČEZ, bude snad možné ČEZ přimět ke sponzorování, zvláště když poslední informační panel by mohl mít uprostřed obyčejnou zásuvku s nápisem "Až se vyblbnete, stejně skončíte zase u nás, Váš ČEZ."

Co tato expozice přináší?

Možnost dosti neformální aktiity pro děti, konkrétní zkušenost, že výroba elektřiny vyžaduje energii z nějakého jiného zdroje, výchovu k poučené ekologii ....

Zpět na obsah

Nevyčerpá se zdroj nápadů?

Návrh dalších atrakcí srovnatelného kalibru s již uvedenými příklady je věcí brainstormingu zainteresovaných jedinců a jednání s firmami, které mohou zapůjčit exponáty. Myslíme si, že za vystavení stojí například automatická pračka, myčka nádobí, domácí zdroje tepla, domácí elektronika, CB/radioamatérské transcievery, počítače a jejich součásti (kolik uživatelů se podívá na plotny svého harddisku?), mobilní telefony (kde se vysvětlí způsob fungování sítě, rozmístění buněk, vystaví několik antén BTS, ukáže například na expozici jednoho výrobce časový vývoj vzhledu a užitných vlastností mobilů za posledních n let), současný automobil a pohled pod jeho kapotu, zdravotnická zařízení (např. rentgen, ale třeba i zubolékařská vrtačka a křeslo, technologie plomb a zubních náhrad - kdo z nás má náladu to u zubaře sledovat?), moderní outdoorové oblečení (termoizolační materiály a membrány), další druhy sportu a jejich vědecká resp. technologická podpora atd.

Pokud se rozhodneme expandovat do zahrady u muzea, myslíme si, že by bylo možné začít od solidně vyrobených běžných atrakcí dětských hřišť (tak jak jsou k vidění v okolních zemích a začínají u nás), do kterých by jistě bylo možné nenásilně zabudovat hraní si s fyzikou. Opět si myslíme, že by dobrým východiskem pro přemýšlení mohl být katalog komerčního dodavatele vybavení dětských hřišť. Dokážeme si představit, že mírnou modifikací, resp. doplněním standardního komerčního inventáře, by se daly udělat například váhy (zvažte sebe a své rodiče), houpačka na porovnávání momentů, skluzavka s měřením rychlosti, balistické kyvadlo měřící sílu úderu pěstí, přečerpávací vodní elektrárna (viz pátý příklad), velké sluneční hodiny, sluneční spektrometr a observatoř na pozorování slunečních skvrn, řetězový a "kamenný most", houpačka ilustrující nezávislost doby kyvu na hmotnosti závaží, kmitavá houpačka ilustrující závislost doby kyvu na hmotnosti závaží, sluneční gril na buřty a td.

Ke všem tématům snad dokážeme doplnit fyzikální, resp. fyzikální a chemický, doprovodný program s jednoduchými pokusy. Objeví-li se výrazný zájem představitelů dalších přírodních věd o svébytné expozice, bude to skvělé a již v pilotním běhu by měli připravit část atrakcí. Neobjeví-li se, může zůstat expozice čistě fyzikální. Pro dlouhodobě udržitelný rozvoj je však příliv nových myšlenek a nápadů klíčový. V případě dobrého vývoje je možné očekávat, že takřka nevyčerpatelným zdrojem nových námětů se stanou sami návštěvníci.

Zpět na obsah

Co popsané atrakce potřebují?

Zpět na obsah

Poznámky k záměrům

Domnívám se, že problémem není nedostatek témat, ale zájem firem, zájem expertů a peníze na kultivovanou podobu expozice a odměny zúčastněným. Klíčová je podle mého názoru bohatost a komplexnost pohledu expozice, omezených informací je například na www k dispozici dost, detailních a komplexních neskonale méně. Poučený a komplexní pohled může poskytnout jen skupinka zainteresovaných jedinců s dobrým rozhledem a schopností své pochopení sdělovat, navíc ale se schopností v komunikaci s jinými překonávat svou osobní omezenost. Stěží se najde (zvláště zpočátku) někdo, kdo by se mohl vymýšlení a realizaci expozic věnovat celou svou kapacitou (schopní jedinci se totiž jistě již realizují jinde; jedinci, kteří nemají do čeho píchnout a hledají dobré místečko, jsou pro daný záměr málo užiteční). Proto bude potřeba naladit efektivní způsob práce skupinky ideových tvůrců.

Podobně jako považujeme za normální a účelnou propagaci zúčastněných firem, měly by být všechny další příspěvky (například koncepce dané expozice, vysvětlující plakáty, neobvyklé experimenty a cokoli, co se bude prezentovat) označeny jmény autorů, jejich fotografiemi a případně jejich domovskými institucemi. To je zcela nezbytné proto, aby ti, kdo do expozice vloží nezanedbatelný intelektuální vklad, vystupovali před návštěvníky jako konkrétní existující bytosti, aby si návštěvníci uvědomili, že např. současnou vědu dělají konkrétní současní lidé, ne ti fousatí páni z učebnic.

Podstatnou neznámou je zájem návštěvníků muzea, neboť naše vize je prostě vizí. Na druhé straně je ve světě dostatek příkladů, že něco podobného funguje a budí zájem. Proto si myslíme, že by bylo vhodné reakce návštěvníků v expozici vědomě a podrobně sledovat, dokumentovat a vyhodnocovat. Budou-li výsledky pozitivní, bude snazší navazovat spolupráci s firmami i žádat granty. Negativní ohlas, který může samozřejmě také nastat, by byl také cennou zkušeností. I pro případné pokračování expozice by zájmy návštěvníků a jejich preference měly být jedním z vodítek pro zařazování jednotlivých témat resp. jejich opakování.

Diskusi jistě může vzbudit myšlenka, že by komerční firmy mohly poskytovat exponáty a nezakrytě se propagovat. Kde je tu nestranný, "nezávislý" pohled? První argument pro povolání firem je, že na naprostou nezávislost nemá asi ani muzeum ani navrhovatelé expozice prostředky, druhý argument je skutečnost, že prakticky vždycky používáme výrobky, které jsme si od někoho koupili, spíš více než méně masírováni reklamou, která nám vnucuje svá hlediska, nikoli že by odpovídala na naše otázky. Proč se tedy díky jednomu potenciálnímu dodavateli nedozvědět více a získat tak možnost se kvalifikovaněji rozhodovat?

Tyto exponáty jsou podstatné pro chápání dlouhé historie vývoje jakýchkoli dnešních poznatků i technologií a staly by se organickou součástí všech vysněných expozicí.

Zpět na obsah

Poznámky k realizaci

První podrobnější odhad potřebných finančních prostředků byl vytvořen pro žádost o grant na vytvoření části expozice "Co je věda a co přináší". Tento odhad ukazuje potřebu cca 1 400 tis. Kč na pořízení a tříměsíční provoz expozice na 150 m2. Z této částky je počítána více než polovina na mzdy resp.honoráře tvůrců a demonstrátorů, výstavní infrastruktura je zařízena pronájmem od NTM za nekomerčně nízkou částku 250 tis. Kč, která vyjadřuje zájem NTM. Velmi specifickým rysem této části expozice je, že bude mj. představovat výsledky vědecké činnosti hrazené z jiných zdrojů, tj. alespoň část ukazovaných exponátů by měla být zapůjčena zdarma.

Podstatnou součástí potřebných prostředků jsou rozumné odměny pro zúčastněné a pro udržování jejich nadšení. Je velmi pravděpodobné, že honorářová úroveň nastavená velmi zhruba na neexkluzívní platovou úroveň narazí na představy takřka kohokoli, kdo nebude v zajetí počátečního nadšení. Neznáme dosud řešení situace, jak uspokojit na jedné straně požadavky např. architekta nebo fotografa (jimž se obvykle právo na řádný honorář přiznává) vedle požadavků tvůrců obsahu expozice z vědeckých resp. pedagogickýh kruhů (jejichž produkty se valně necení). Přitom nadšení bez podpory dlouho nevydrží, jedinci s invencí a rozhledem odejdou a zůstane šedá, hloupá a omezená expozice, kterou je z hlediska propagace vědy lépe uzavřít.

Můžeme alespoň přibližně odhadnout, jaké prostředky jsou potřeba pro další provoz této vědecké expozice. Mzdy resp. honoráře jsou nadále potřeba na oživování a výměnu obsahu expozice. I relativně stálá expozice, má-li zůstat atraktivní, by se měla nejpozději do roka obnovit. Navíc náklady na demonstrátory by měly být počítány na celý rok, navíc přibudou náklady na dlouhodobou údržbu. Tak můžeme odhadnout náklady na další rok ve výši 1 400 tis. Kč + o 650 tis. Kč více na demonstrátory + o 750 tis.Kč více na pronájem + o cca 30 tis. více na experimentální materiál + o 25 tis.Kč více na údržbu a o 235 tis. na pojištění ke mzdám a honorářům. Tak docházíme k odhadu potřeby cca 3100 tis. na celou "vědeckou" expozici na rok. Vyjdeme-li z těchto odhadů, pak na celé ICP je potřeba cca čtyřikrát více, tj. cca 12,5 mil.Kč ročně. Navíc je potřeba zohlednit růst platů a všeobecnou inflaci. Je velmi pravděpodobné, že jiné zdroje a uvažovaný pronájem nestačí NTM k zajištění potřebné infrastruktury, takže bude zřejmě potřeba získat další (investiční) prostředky.

Pokud by expozice byla pro návštěvníky velmi přitažlivá, měla by způsobit zvýšení návštěvnosti. Zvýšení návštěvnosti o polovinu, tj. o cca 100 tis. návštěvníků ročně s průměrným vstupným 50 Kč (mládež 30, dospělí 70) znamená přírůstek na vstupném o 5 mil. Kč, což je ještě vzdáleno nákladům. Je zřejmé, že tu buď musí pomoci systematická podpora státu (z jehož pohledu jde samozřejmě o směšnou částku) nebo sponzoři.

V našich úvahách o materiální náplni expozice nepočítáme s masívní výrobou speciálních exponátů. To je ovlivněno myšlenkou používat v maximální míře komerčně dostupné komponenty. Tento problém méně vystupuje v příkladech 1 až 3, ale byl by maximálně důležitý v hrací venkovní expozici. Například pro kladkostroje v příkladu 4 by bylo schůdné použít například standardní horolezecký nebo jachtařský materiál. Například kladky stojí 500-1500 Kč, ocelové karabinky (majlonky) okolo 50 Kč, lano 50 Kč/m. Z těchto cen jsou jasné nejen náklady na realizaci, ale i cena náhrady jakkoli zničených komponent. Stejně jako v jiných návrzích i zde by mohl alespoň částečně fungovat zájem dodavatele na reklamě, což by mohlo vést ke snížení nákladů. Byl by tu ještě jeden podstatný faktor. Kromě toho, že by takový kladkostroj ilustroval vynalézavost dávných předků (o což se snaží asi všechny učebnice fyziky), ukazoval by také velmi nenásilně, že tyto dávné vynálezy hrají svou roli i dnes. To by dovolovalo i reklamu typu "Pokud se vám líbí cokoli z materiálu použitého v expozici, pokud si chcete podobný kladkostroj udělat na zahradě, přijďte si vše potřebné nakoupit k nám."

Kromě komerčního materiálu považujeme za velmi podstatný zdroj experimentálního materiálu pro expozici odpad. Speciálně PET lahve jsou mnohostranně použitelné pro mnohé jednoduché fyzikální experimenty, jak ukazují někteří naši kolegové a např. debrujáři. K masivnímu použití odpadu je podle mého názoru třeba přidat vyrobitelnost části experimentů jednoduchým způsobem v amatérských podmínkách, například kolektivem studentů - demonstrátorů. Tak by se problém s destrukcí a potřebnými opravami částečně řešil náhradou. Samozřejmě zůstanou komponenty, které bude potřeba navrhnout a účelově vyrobit, ale jejich počet by mohl být dramaticky menší než v konvenčně pojaté interaktivní muzejní expozici. Vedlejším negativním efektem by mohl být estetický dojem v očích některých návštěvníků - "Copak je součástí kultury, že dvě ohavné PET lahve na koncích tyče od smetáku, pověšené na špagátku, se točí za další lahví, chvíli otíranou hadrem???" Je přijatelná odpověď, že když tohle návštěvníka irituje a nepochopí při tom předváděný princip torzních vah, které zde měří elektrostatické přitahování nebo odpuzování, je vada v návštěvníkovi a ne v expozici? Vedlejším pozitivním efektem by mohlo být poznání návštěvníků, že si leccos mohou zkusit i sami doma nebo ve škole. Samozřejmě, bylo by jistě možné exponáty nakoupit u renomovaných firem. Tím by se ovšem expozice podstatně prodražila, a navíc si nejsme jisti, jestli některé takové exponáty nepůsobí sterilně a tím méně zajímavě.

Za důležitou otázku považujeme bezpečnost nejen exponátů, ale i návštěvníků. Předpokládám, že je potřeba navrhovat exponáty bezpečné i pro zcela pitomého a nezodpovědného návštěvníka, a není jednoduché tomuto požadavku vyhovět. Další aspekt interaktivní expozice, totiž vykrádání návštěvníky, je také problematický a patrně až zkušenosti s pilotní expozicí jednoznačně ukáží, jak je vážny.

Zpět na obsah.

Kolektiv tvůrců

Návrh nenásilně poučné a hravé expozice nevzniká z náhlého pomatení mysli, naopak přirozeně navazuje na některé expozice NTM v nedávné minulosti a na aktivity navrhovatelů:

Následuje seznam jedinců z jednotlivých institucí, kteří dosud významně přispěli k návrhu expozice a/nebo kteří jsou ochotni v omezené míře dané jejich ostatními povinnostmi i zájmy k realizaci přispět. Omlouváme se všem, které jsme zde dosud nezachytili.

Univerzita Karlova v Praze

Akademie věd České republiky

České vysoké učení technické

Národní technické muzeum

Zpět na obsah.